Daneček

Daneček

(1994 – 2007)

Po několika marných pokusech se nám rodiče podařilo přemluvit. Postaral se vlastně o to Daneček sám, jako jediný ze 3 štěňátek se mamce uvelebil v klíně, usnul a mamka si ho zamilovala, a to nejen ona. Vypadal totiž jako malý plyšový lední medvídek. Z křížence špice a voříška vyrostla nevelká chlupatá vychytralá koule. Říkali jsem mu Danda sranda. Jako s dětmi si s námi užil dost, o výchově jsme věděli pramálo. A tak nám zůstalo pár jizévek na památku, utržené za braní velkolepých kořistí libých vůní, které vždy někde pracně našel, a za vkládání do roztržek s ostaními hafany, aby těm ostatním náš malý trhač, co rád všem naháněl hrůzu a dovoloval si, neublížil. Když jsme ho z dobré vůle pustili z vodítka, pokaždé se nám odvděčil rychlým úprkem. Vždy jsme ho našli na sídlišti, kde unaven na nás čekal, až ho odvezeme domů.    Už jako štěně prodělal vážnou nemoc, v dospělosti pár operací, ze všeho se naneštěstí jako správný oříšek vylízal. Prožili jsme spolu 13 let, někdy perných chvil, více těch radostných, a on s námi sdílel všechny naše bolístky a trápení, nálady, rozmary, zapojoval se do her, nevynechal žádnou srandu. Přetrpěl Lordíka, se kterým se skamarádil a přijal i Lejdynu, která se ho neustále snažila sesadit z postu. Někdy byl z ní tak zmatený, nevěděl, zda si chce hrát, nebo mu opět vysvětlovat, kdo je tady šéfem. Avšak své místo na křesle, s kožešinkou a polštářkem měl jisté, tam se Lejdy nevešla. Zbožňoval gauč, když se mohl zachumlat do polštářů a jeho panička, kterou bezmezně miloval, ho škrabala a hladila.

Byl by tu s námi jistě ještě dlouho, kdyby jeho život 29.7.2007 neukončily 2 feny křížence vlčáka, které utekly z nezajištěného kotce. Možná mu Bůh vrátil to jeho ´´vyjíždění´´ po ostatních psech, ale my víme jedno – takové trápení, co si prožil v posledních dnech svého života, si nezasloužil.

 Na tuto tragickou událost se snažíme zapomenout, ale na Tebe Danečku nezapomeneme nikdy! Byl jsi a vždy zůstaneš naším prvním milovaným pejskem, stále na Tebe vzpomínáme, moc nám tu chybíš……